Kompendium
Zpět na kompendium
Moderní technologie

Chytré aplikace na telefonech

Mobilní aplikace dnes provázejí téměř každou běžnou činnost – od placení a cestování přes komunikaci s úřady až po péči o zdraví. S jejich rostoucím počtem ale přibývá i otázek: které z nich jsou důvěryhodné, jak poznat spolehlivý obsah a co se vlastně děje s údaji, které o sobě prozrazujeme? Tato kapitola nabízí přehled toho, co chytré aplikace umějí, a zároveň radí, jak je využívat bezpečně a s rozmyslem. Jejím cílem není před technologiemi varovat, ale pomoci se v nich vyznat.

OBSAH KAPITOLY

Jaké druhy chytrých aplikací dnes existují a k čemu jsou dobré?

Chytrý telefon se dnes využívá především k mnoha jiným věcem než k telefonování. Stal se z něj univerzální nástroj, přes který si zařizujeme dopravu, úřední záležitosti, peníze i zdraví. Podle Českého statistického úřadu používalo v roce 2025 internet v mobilním telefonu už 7,2 milionu lidí starších 16 let, tedy víc než dvojnásobek oproti roku 2015. Internetové bankovnictví využívalo 85 % osob ve věku 16 až 74 let, což je o 15 procentních bodů více než průměr Evropské unie a řadí to Česko mezi nejaktivnější státy v této oblasti. Mezi seniory nad 75 let ovšem používá internet v mobilu jen zhruba čtvrtina. Technologie tedy nejsou samozřejmostí pro každého a část obyvatel zůstává spíše stranou. Otázka proto dnes nezní, zda aplikace používat, ale spíše které z nich a jak se v jejich nabídce vyznat.

Pro přehlednost je užitečné rozdělit aplikace podle toho, k čemu v běžném životě slouží. Hranice mezi kategoriemi nejsou pevné, ale pomáhají se zorientovat.

Doprava. Sem patří aplikace pro veřejnou dopravu, plánování cest a navigaci. V Moravskoslezském kraji slouží k vyhledávání spojů a nákupu jízdenek především aplikace ODISapka a MojeDPO Dopravního podniku Ostrava, které zobrazují i polohu vozidel v reálném čase. Celostátně je velmi oblíbený vyhledávač spojení IDOS. Na polské straně hranice je rozšířená aplikace Jakdojade, která pokrývá městskou dopravu ve většině polských měst. Pro pěší výlety a cykloturistiku slouží mapové aplikace jako Mapy.com. Pro automobilovou navigaci jsou pak nejrozšířenější Google Maps a komunitní Waze, který v reálném čase upozorňuje na zácpy, nehody i kontroly díky hlášením od ostatních řidičů.

Stát a úřady. Řadu věcí, kvůli kterým bylo dříve nutné jít na úřad, lze dnes vyřídit z domova. V Česku k tomu slouží Portál občana, daňový portál MOJE daně nebo aplikace eDoklady, díky které je od roku 2024 možné mít v telefonu digitální podobu občanského průkazu. Přihlašování zajišťuje systém Identita občana, k němuž patří mimo jiné Bankovní identita. K českým úředním nástrojům patří i datová schránka, kterou má dnes ze zákona zřízenou každá podnikající osoba a kterou lze plně obsluhovat z mobilní aplikace. V Polsku tuto roli plní aplikace mObywatel, která v sobě sdružuje desítky úředních dokladů a služeb včetně občanského průkazu a řidičského oprávnění a kterou na jaře 2026 používalo už přes 12 milionů lidí, tedy zhruba třetina obyvatel Polska.

Peníze. Bankovní aplikace umožňují spravovat účet, platit a posílat peníze bez návštěvy pobočky či bankomatu. V Česku je jejich rozšíření mimořádně vysoké; mezi nejvíce používané patří George, Smart Banking nebo Air Bank, vedle nich pak Revolut, který umožňuje držet peníze v několika měnách a posílat je do zahraničí s minimálními poplatky. V Polsku patří k nejvyužívanějším bankovní aplikace IKO a platební systém BLIK, kterým lze platit i převádět peníze pomocí telefonního čísla. Pro obyvatele příhraničí, kteří běžně nakupují na obou stranách hranice, jde o praktický rozdíl, který je dobré znát.

Zdraví a bezpečnost. Do této skupiny patří aplikace, které pomáhají lépe pečovat o zdraví, ale mohou nás také zachránit v obtížných situacích. Český systém eRecept umožňuje mít předepsané léky přehledně v telefonu a díky přeshraničnímu výdeji je lze vyzvednout i v lékárnách v některých dalších zemích Evropské unie – vůbec první zahraniční zemí, kde je eRecept možné využít, se v roce 2023 stalo právě Polsko. Většina českých zdravotních pojišťoven má vlastní aplikaci, ve které lze najít elektronickou kartičku pojištěnce, přehled péče a léků nebo si domluvit termín schůzky. Aplikace Záchranka, kterou si od roku 2016 stáhly více než tři miliony uživatelů, dokáže jedním tlačítkem přivolat pomoc a odeslat přesnou polohu volajícího; funguje i v několika dalších evropských zemích.

Každodenní život. Sem spadá vše ostatní, co usnadňuje běžné situace: aplikace pro výdej a sledování zásilek, jako jsou v Česku Balíkovna a Zásilkovna nebo v Polsku InPost, dále komunikační nástroje typu WhatsApp či Signal. Sociální sítě jako Facebook, Instagram nebo TikTok a aplikace Messenger sloužící ke komunikaci s ostatními; o jejich úskalích bude řeč v dalších částech. Samostatnou a poměrně novou kategorií jsou nástroje s umělou inteligencí, jako ChatGPT nebo Gemini; těm se podrobněji věnuje jiná část tohoto kompendia.

Stojí za zmínku, že aplikace nejsou určeny jen pro mladší a technicky zdatné uživatele. Řada z nich dnes myslí i na ty, kdo s telefonem teprve začínají, nebo na ty se zhoršeným zrakem či sluchem. Nabízejí zjednodušené zobrazení, výrazně větší písmo nebo hlasové ovládání, kdy stačí příkaz vyslovit nahlas. Některé úřední a dopravní aplikace mají i přehledný režim s několika velkými tlačítky. Začít se navíc dá pozvolna, klidně jen s jednou nebo dvěma aplikacemi, které se člověku skutečně hodí. Právě postupné seznamování bývá nejlepší cestou, jak překonat počáteční ostych, a pomoci s ním může i někdo z rodiny, blízkého okolí či spolku, které kurzy pro začátečníky často nabízejí.

Z mnoha tisíc dostupných aplikací si běžný uživatel v telefonu nakonec drží řádově desítky, vybrané podle svých potřeb. Důležité je vědět, že ty nejpodstatnější služby pro styk s úřady, dopravu nebo přivolání pomoci provozuje stát, kraj nebo město a jsou zpravidla zdarma. Nikdo přitom nemusí mít v telefonu všechno; rozumné je vybrat si jen to, co se hodí právě danému člověku. Tím se ovšem otevírá další otázka, totiž jak mezi aplikacemi rozpoznat ty důvěryhodné.

Zdroje:

Podle čeho poznám, že je aplikace důvěryhodná, ještě než si ji stáhnu?

V předchozí části jsme si ukázali, jaké užitečné aplikace jsou dnes k dispozici. Než si ale jakoukoli z nich nainstalujeme, je dobré se na chvíli zastavit. Naprostá většina běžně dostupných aplikací je bezpečná, přesto existují i takové, které mají za cíl vylákat z uživatele peníze nebo přihlašovací údaje. Často přitom vypadají téměř k nerozeznání od skutečných. Dobrá zpráva je, že několik jednoduchých návyků dokáže riziko výrazně snížit. Nejde o přehnanou obezřetnost, spíše o stejnou samozřejmost, s jakou si člověk ověří, kdo zvoní u dveří, než otevře.

Stahujte aplikace pouze z oficiálního obchodu. Pro telefony se systémem Android je to Google Play, pro zařízení Apple pak App Store. Obě tyto platformy nově nahrané aplikace prověřují a ty škodlivé odstraňují, takže riziko je zde výrazně nižší než jinde. Součástí systému Android je navíc bezpečnostní funkce Google Play Protect, která aplikace automaticky kontroluje přímo v telefonu a na podezřelé chování upozorní; u zařízení Apple plní podobnou roli přísná kontrola aplikací ještě před jejich zveřejněním. Důležité pravidlo zní: i když najdete odkaz na aplikaci na webu banky, úřadu nebo jiné seriózní instituce, měl by vás vždy dovést do oficiálního obchodu. Nikdy neinstalujte aplikaci z odkazu v SMS zprávě nebo e-mailu ani z neznámých internetových stránek. Ani státní aplikaci eDoklady si nelze stáhnout odjinud než z oficiálního obchodu.

Právě neoficiální cesty bývají nejčastějším zdrojem potíží. Dobře to ukazuje případ z Polska, před kterým opakovaně varoval tamní bezpečnostní tým CERT Polska. Podvodníci rozesílali SMS zprávy s odkazem na napodobeninu obchodu Google Play, odkud si lidé místo oblíbené státní aplikace mObywatel stáhli škodlivý program kradoucí přihlašovací údaje k bankovnictví. Pozornějším uživatelům přitom mohl pomoci jeden detail: jako odesílatel zprávy bylo uvedeno „M0BYWATEL“, tedy s číslicí nula místo písmene O. Drobná nesrovnalost tohoto typu bývá spolehlivým varovným signálem.

Ověřte si, kdo aplikaci vytvořil, a jak je rozšířená. U každé aplikace je v obchodě uvedeno jméno vývojáře. U bankovní aplikace by jím měla být příslušná banka, u státní služby konkrétní úřad. Pokud o vývojáři nelze nic dohledat nebo jeho název jen nápadně připomíná známou značku, je na místě opatrnost. Vodítkem je rovněž počet stažení a hodnocení od uživatelů. Zavedené aplikace mívají statisíce až miliony stažení, zatímco podvodná napodobenina jich má řádově méně. Recenze je užitečné si přečíst, ale s rozmyslem. Podezřelé je jak velké množství negativních zkušeností, tak naopak nezvykle mnoho krátkých nadšených pochval, které mohou být uměle vytvořené.

Všímejte si, jaká oprávnění aplikace požaduje. Ještě před instalací bývá v obchodě uvedeno, k čemu všemu chce aplikace v telefonu přístup. Vyplatí se u toho použít zdravý rozum. Proč by svítilna potřebovala přístup ke kontaktům? Proč by čtečka audioknih měla znát vaši polohu? Pokud požadovaná oprávnění neodpovídají tomu, k čemu aplikace slouží, je to důvod ke zpozornění. Podrobnějšímu nastavení oprávnění se budeme věnovat v poslední části tohoto tématu.

Sledujte, zda je aplikace udržovaná. Pravidelné aktualizace jsou známkou toho, že se o aplikaci někdo stará a opravuje případné bezpečnostní chyby. Naopak aplikace, která nebyla dlouho aktualizována, může být opuštěná a tím i zranitelnější.

Pokud máte podezření, že jste si závadnou aplikaci stáhli, co nejdříve ji odinstalujte, proveďte bezpečnostní kontrolu systému a změňte hesla u všech služeb, do kterých jste se přes ni přihlašovali. Jde-li o bankovnictví, neprodleně kontaktujte svou banku. Shrnuto, ještě než cokoli nainstalujete, stačí si v duchu položit několik otázek. Odkud aplikaci stahuji? Kdo ji vytvořil a kolik lidí ji používá? A co všechno po mně chce za přístup? Tyto návyky se rychle stanou samozřejmostí. Tím ovšem naše obezřetnost nekončí. I důvěryhodně stažená aplikace nás totiž může zahltit obsahem, kterému se věřit nedá.

Zdroje:

Jak poznat, jestli můžu věřit tomu, co mi aplikace ukazuje?

V předchozí části jsme si ověřili, že samotná aplikace je důvěryhodná. Tím ale práce nekončí. To, že je nástroj v pořádku, ještě neznamená, že je v pořádku i obsah, který se nám přes něj zobrazuje. Dnes může na internetu publikovat prakticky kdokoli, bez ověřování a bez odpovědnosti za pravdivost. K tomu navíc přibyla umělá inteligence, která dokáže vytvořit text, fotografii i video k nerozeznání od skutečnosti. Nejde o to nevěřit ničemu, ale o zdravou míru obezřetnosti – klást si otázky a nespoléhat slepě na první dojem. Stačí k tomu několik jednoduchých návyků, které si lze snadno osvojit.

Odkud informace pochází a kdo za ní stojí. Prvním krokem je vždy zjistit, kdo obsah vytvořil a kde byl zveřejněn. Seriózní zpravodajství má podepsané autory, uvádí své zdroje a lze u něj dohledat, kdo je za ním. Naopak varovným signálem je chybějící autor nebo pouhý pseudonym, žádné informace o redakci, křiklavé titulky psané velkými písmeny a články, jejichž obsah vůbec neodpovídá titulku. Existují weby a aplikace, které úmyslně chrlí senzace jen proto, aby na ně lidé klikali a ony vydělaly na reklamě. Užitečné je také všímat si, co obsah dělá s našimi emocemi. Nepravdivé zprávy totiž často cílí právě na silné pocity. Pokud v nás něco okamžitě vyvolá hněv nebo strach a nutí nás to ihned sdílet dál, je to důvod se na chvíli zastavit. Evropský parlament i organizace zabývající se ověřováním faktů shodně radí totéž: než cokoli pošleme dál, ověřme si to z více nezávislých zdrojů. Při pochybnostech navíc existují konkrétní pomůcky. U podezřelé fotografie lze využít takzvané zpětné vyhledávání obrázku, které ukáže, kde všude se snímek na internetu objevil a zda nebyl vytržen z původního kontextu. Pravdivost rozšířených tvrzení si lze ověřit i u nezávislých ověřovacích projektů; v Česku se jim věnuje například Demagog.cz, v Polsku Demagog.org.pl.

Umělá inteligence a takzvané deepfakes. Největší proměnu posledních let představuje schopnost umělé inteligence vyrobit přesvědčivý falešný obsah. Takzvaný deepfake je uměle vytvořené nebo upravené video, fotografie či hlasová nahrávka, která působí jako pravá. Nástroje na jejich tvorbu jsou dnes levné a dostupné téměř komukoli, nejen zkušeným útočníkům. Pro běžného člověka z toho plynou dvě velmi konkrétní hrozby. Tou první jsou podvodné investiční nabídky, ve kterých promlouvá známá osobnost nebo politik a láká na výhodné zhodnocení peněz. V Česku se takto opakovaně objevila zneužitá podoba veřejně známých tváří. Druhou, ještě záludnější hrozbou je telefonát s napodobeným hlasem příbuzného. Útočník si z veřejně dostupného videa vezme pár vteřin hlasu a poté zavolá s naléhavou žádostí o peníze, typicky ve stylu „Babi, měl jsem nehodu a nutně potřebuji peníze.“ Tento podvod cílí především na seniory. Stejný princip zneužití důvěry funguje i v běžných textových zprávách. Typický podvod přes WhatsApp nebo Messenger začíná zprávou ve stylu „Mami, ztratil jsem telefon a píšu z nového čísla, můžeš mi prosím poslat peníze?“ Cíl je vždy stejný – využít naléhavosti situace, aby oběť nestihla informaci ověřit.

Jak se bránit? Spoléhat jen na to, že podvrh poznáme okem, dnes už nestačí, protože technologie se rychle zlepšuje a viditelné nedokonalosti mizí. Mnohem spolehlivější je ověřit si informaci jinou cestou. U telefonátu s žádostí o peníze zavěste a zavolejte příbuznému zpět na jeho známé číslo. Osvědčeným tipem je domluvit si v rodině tajné heslo, kterým si lze v nečekané situaci ověřit, že na druhé straně je opravdu ten, za koho se vydává. Že nejde o okrajový problém, dokládá i to, že na zneužívání této technologie reaguje zákon. Od ledna 2026 nově české trestní právo postihuje ty nejzávažnější případy, zejména zneužití cizí podoby k výrobě pornografie. Evropská unie zase zavádí pravidla, podle nichž má být obsah vytvořený umělou inteligencí rozpoznatelně označen.

Proč mi aplikace ukazuje právě tohle. Závěrem je dobré rozumět tomu, že obsah v aplikacích nevybírá náhoda. Doporučovací algoritmy sociálních sítí předkládají takový obsah, který nás udrží co nejdéle u obrazovky, a to bývá spíše to, co vyvolává emoce, než to, co je vyvážené a pravdivé. Postupně se tak člověk může ocitnout v jakési informační bublině, kde se opakovaně setkává jen s názory podobnými těm svým. Svou roli hraje i jazyk; obyvatelé českého a polského pohraničí, kteří žijí pár kilometrů od sebe, tak mohou mít o téže události zcela odlišné zprávy. Pomáhá proto vědomě vyhledávat i jiné zdroje, než které nám samy nabízejí sociální sítě.

Shrnuto, u každé důležité informace se vyplatí položit si tři otázky: kdo ji vytvořil, odkud pochází a proč se mi zobrazuje právě teď. A pokud v nás vyvolá silné emoce, je to právě ten okamžik, kdy se má člověk zastavit a ověřovat. Zbývá poslední otázka, totiž jak naložit s vlastními daty, která o nás aplikace shromažďují.

Zdroje:

Co s mými daty? Co o mně aplikace ví a jak se chránit?

V dosavadních částech jsme se dívali na obsah, který k nám míří. Nyní obraťme směr a podívejme se na to, co aplikace vědí o nás. Chytrý telefon je o svém majiteli mimořádně dobře informován. Zná jeho polohu, kontakty, fotografie i návyky. Část těchto údajů aplikace ke své činnosti skutečně potřebují, například mapová aplikace se bez přístupu k poloze neobejde. Jiné údaje se ale sbírají navíc, nejčastěji kvůli cílené reklamě a sledování chování uživatele. Dobrou zprávou je, že většinu toho, co o sobě prozradíme, máme ve skutečnosti pod kontrolou. Jen o tom mnohdy nevíme.

Co se o nás sbírá a proč. Osobní údaje jsou dnes cenným zbožím a obchod s nimi je samostatným odvětvím. Specializované firmy, takzvaní datoví překupníci, shromažďují a propojují údaje z mnoha zdrojů a vzniklé profily dále prodávají, aniž by o tom běžný uživatel věděl. Slouží především k tomu, aby reklama dokázala oslovit přesně toho správného člověka. S tím souvisí i rozšířená obava, že telefon své majitele potají odposlouchává přes mikrofon a podle hovorů jim pak nabízí zboží. Rozsáhlý akademický výzkum tisíců aplikací tuto domněnku obvykle nepotvrzuje, firmám totiž k přesnému cílení reklamy bohatě stačí ostatní údaje, tedy historie vyhledávání, navštívené stránky nebo poloha. Na druhou stranu není namístě ani naprostá bezstarostnost. Mezinárodní investigace vedená německou veřejnoprávní stanicí Bayerischer Rundfunk v roce 2025 doložila, že údaje o poloze z desítek tisíc zcela běžných mobilních aplikací se hromadily u obchodníků s daty a umožňovaly sledovat pohyb konkrétních lidí. Pravda tedy leží někde uprostřed: skutečným rizikem není ani tak tajný odposlech, jako spíše rutinní obchodování s našimi daty, o kterém často nevíme.

Oprávnění máte pod kontrolou. Klíčové je vědět, že přístup, který aplikace k jednotlivým funkcím telefonu má, lze kdykoli zkontrolovat a změnit, a to i dlouho po instalaci. V telefonech se systémem Android slouží k tomuto účelu Nastavení a v nich Správce oprávnění; obdobně na zařízeních Apple je to nabídka Soukromí a zabezpečení. Najdete zde přehledně, která aplikace má přístup například k poloze, mikrofonu nebo kontaktům. Moderní telefony navíc nabízejí přehled, které aplikace tyto citlivé funkce v posledních dnech skutečně využívaly. Vyplatí se udělovat oprávnění pouze na dobu, kdy je aplikace zapnutá, a u polohy zvážit, zda aplikaci stačí jen přibližné určení místo přesného. Telefon také umí sám odebrat oprávnění aplikacím, které delší dobu nepoužíváte. Stojí za zmínku, že i údaje, které se zdají bezvýznamné (jak často si rozsvítíte obrazovku, v jaké poloze telefon obvykle držíte) mají pro firmy zabývající se sběrem a analýzou velkých objemů dat hodnotu. Spojené do profilů totiž prozrazují víc, než by jednotlivá data sama o sobě napovídala.

Souhlasy a sušenky. Při návštěvě webových stránek se opakovaně setkáváme s lištou, která žádá souhlas se zpracováním takzvaných cookies, drobných souborů sledujících naši aktivitu. Není to pouhá formalita. Díky evropskému nařízení GDPR dnes platí, že odmítnout sledování musí být stejně snadné jako jej povolit, proto bývá vedle tlačítka pro přijetí i rovnocenné tlačítko pro odmítnutí. Není tedy nutné mačkat automaticky „přijmout vše”. Pro základní fungování stránky postačují takzvané technické soubory, zatímco ty marketingové lze bez obav odmítnout.

Pozor na veřejné Wi-Fi sítě. Vlastní bezpečnostní téma představují volně dostupné Wi-Fi sítě v nákupních centrech, na nádražích nebo v kavárnách. Útočník si může vytvořit falešnou síť s lákavým názvem (typu „Free_Airport_WiFi” nebo „Kavarna_zdarma”), na kterou se telefon automaticky připojí, a poté odposlouchávat komunikaci či zachytávat přihlašovací údaje. Spolehlivou ochranou je vyhnout se na takových sítích přihlašování do bankovnictví a jiných citlivých služeb, případně použít datové připojení mobilního operátora nebo službu VPN. Pokud Wi-Fi nevyžaduje žádné heslo a jejího provozovatele neznáte, je to dobrý důvod ke zvýšené opatrnosti.

Evropská pravidla na naší straně. Právě GDPR je dobrým příkladem ochrany, kterou mají obyvatelé Česka i Polska společnou, neboť platí v celé Evropské unii. Dává každému právo zjistit, jaké údaje o něm určitá firma uchovává, a žádat jejich vymazání. Dohled nad dodržováním těchto pravidel vykonává v Česku Úřad pro ochranu osobních údajů. Vedle těchto práv pomáhá několik jednoduchých návyků. Vyplatí se čas od času projít oprávnění aplikací a smazat ty, které již nepoužíváme. U důležitých účtů, jako je bankovnictví, e-mail nebo eDoklady, je vhodné používat silné a navzájem odlišné heslo a zapnout takzvané dvoufázové ověření; zapamatovat si hesla pomůže takzvaný správce hesel, který je bezpečně uchovává za vás. Stejně důležité je udržovat systém i aplikace aktualizované, protože aktualizace opravují bezpečnostní chyby. A platí jedno prosté pravidlo: nejlépe chráněné jsou ty údaje, které o sobě vůbec nesdělíme. Tím se uzavírá pohled na chytré aplikace v mobilních telefonech. Ukázali jsme si, jak velké pohodlí dnes nabízejí, že základem je vybírat je z důvěryhodných zdrojů, kriticky hodnotit obsah, který nám předkládají, a chránit přitom vlastní soukromí. Moderní technologie nejsou ani zázračným řešením, ani hrozbou, před kterou je třeba utíkat. Jsou nástrojem, který nejlépe poslouží tomu, kdo mu rozumí. Smyslem není se jich bát, ale umět je využívat ve svůj prospěch.

Zdroje:

Přehled kompendia