Kompendium
Zpět na kompendium
Moderní technologie

Využití chytrých technologií pro volný čas

Chytré technologie dnes provázejí volný čas v terénu i v kultuře – od první značky na stromě přes plánování trasy doma, cyklistickou síť a sdílená kola až po audioprůvodce v muzeích, virtuální prohlídky a hru jako geocaching. Co všechno už dnes pomáhá a kde naopak technologie naráží? Kdy se na techniku spolehnout a kdy raději sáhnout po klasice? Tato kapitola provádí čtenáře pěti rovinami chytrého volného času a ukazuje, že digitální vrstvy klasické zážitky doplňují, ne nahrazují.

OBSAH KAPITOLY

Jak dnes vypadá chytrá turistická trasa?

Česká barevná turistická značka na stromě patří k nejstarším a nejlépe propracovaným systémům svého druhu na světě. Digitální technologie ji nenahrazují, ale doplňují – postupně se k ní přidávají vrstvy, které řeší věci, na něž samotná barevná značka nestačí: pomoc s plánováním doma, podrobné informace u zajímavých míst, ohlášení závady a rychlé přivolání pomoci v terénu. „Chytrá” trasa tedy není jiná trasa, ale ta samá s několika dalšími vrstvami.

Klasické značení jako základ. O síť značených tras se v Česku stará Klub českých turistů, založený už v roce 1888. Dnes spravuje přes 80 000 kilometrů pěších, lyžařských, cyklistických, jezdeckých i vozíčkářských tras. Charakteristická pásová značka tvořená třemi vodorovnými pruhy (vedoucí barvou uprostřed a upozorňovací z obou stran) je natolik unikátní, že obdržela v roce 2007 evropský certifikát pro průmyslový vzor a je chráněna v celé Unii. Síť je dnes hodnocena jako nejlepší v Evropě hustotou i kvalitou údržby.

Digitální vrstva nad značením. Klasická značka má jednu nevýhodu: nelze k ní nic doplnit. Tady pomůžou nástroje, které pracují se stejnou sítí, jen v digitální podobě. KČT provozuje na svém webu plánovač značených tras i samostatný portál pro hlášení závad – když narazíte na vyvrácenou směrovku nebo zlomenou tabuli, ohlášení trvá pár minut a značkaři je opraví. Mapové aplikace Mapy.com, OpenStreetMap a další zobrazují všechny značené trasy přesně, takže lze cestu sledovat průběžně i digitálně. Každá z těchto vrstev slouží trochu jinému uživateli a jinému typu výletu.

QR kódy a naučné stezky. Specifickým případem chytré trasy jsou naučné stezky. Klasické informační tabule narážejí na své limity – bývají dlouhé, hůř se aktualizují a v chráněných oblastech nepříjemně zasahují do krajiny. Řešením je stručná tabule doplněná o QR kód, za kterým návštěvník najde podrobnější texty, fotografie, audio nebo video. Jedna z prvních takových stezek vznikla v roce 2013 v Geoparku Broumovsko, ve velkém rozsahu obnovila své naučné stezky s QR kódy v roce 2026 Praha 9. Geopark Ralsko jde ještě o krok dál a využívá rozšířenou realitu (AR) – návštěvník namíří telefon na konkrétní místo a na obrazovce uvidí trojrozměrnou rekonstrukci historické vysoké pece nebo milíře přímo tam, kde kdysi stály.

Bezpečnost v terénu – když se něco pokazí. Žádné plánování úplně nepředejde úrazu nebo ztrátě orientace. V krizové situaci přicházejí na řadu specializované aplikace. Známá česká Záchranka od roku 2018 spolupracuje s Horskou službou: stačí stisknout tísňové tlačítko a aplikace podle GPS sama rozpozná, že se uživatel nachází v horské oblasti, a kontaktuje jak zdravotnickou záchrannou službu, tak Horskou službu. Zároveň předá údaje, které dispečinku ušetří cenné minuty – GPS polohu, zdravotní informace z uživatelského profilu a stav baterie telefonu. V polských horách hraje obdobnou roli aplikace Ratunek od GOPR (Górskie Ochotnicze Pogotowie Ratunkowe). Stačí tři klepnutí a aplikace zavolá horskou službu, předá lokalizaci s přesností na tři metry a otevře hlasovou komunikaci s dispečinkem. Pro Tatry existuje ještě samostatná služba TOPR. Praktická poznámka pro vás: tyto aplikace má smysl nainstalovat a vyzkoušet doma, jakmile dojde na jejich použití, není obvykle času nazbyt.

„Chytrá” turistická trasa tedy není jeden konkrétní vynález, ale spíš způsob, jakým se nad osvědčeným základem skládají nové vrstvy. Barevný pás v terénu zůstává primární orientací, k němu se přidávají další vychytávky – digitální plán, podrobnosti u zajímavých míst, jednoduché ohlášení závady a tísňové tlačítko. Než ale člověk vyrazí, obvykle si výlet naplánuje doma. K tomu dnes slouží celá další skupina nástrojů.

Digitální vrstvy klasické turistické značení nenahrazují, ale doplňují — o plánování trasy, podrobnější informace u zajímavých míst i rychlé přivolání pomoci.

Zdroje:

Plánování výletu od kuchyňského stolu – aplikace, mapy, doporučovací systémy

Dnes lze celý výlet připravit z domova: vybrat trasu, zkontrolovat převýšení, podívat se, kudy chodí ostatní, stáhnout si mapu offline a posléze sdílet zážitek s přáteli. Která aplikace se hodí na co a co všechno o nás při tom ví? Nabídka se dá srozumitelně rozdělit do tří skupin: mapové aplikace pro orientaci, specializované plánovače tras a sportovně-sociální aplikace pro záznam a porovnávání.

Mapové aplikace. Pro českého turistu je nejvíce relevantní volbou aplikace Mapy.com (dříve Mapy.cz). Český produkt Seznamu má dnes mezinárodní dosah, ale jeho silnou stránkou je propracovaná turistická vrstva – turistické značení, vrstevnice, údaje o povrchu cest, plánování pro pěší, kolo, běh, běžky i lyže. Offline mapy jsou zdarma a funkce Stopař zaznamená trasu, kterou právě jdete. Konkurenční mapy od Googlu jsou dobré pro běžnou silniční navigaci například v cizích městech, ale mimo hlavní cesty má v Česku méně podrobností – chybějí mu turistické značky i řada lesních pěšin. Pro výlet v Beskydech nebo Krkonoších poskytují Mapy.com obvykle víc opory.

Specializované plánovače. Plánovací aplikace nezobrazují jen mapu, ale aktivně navrhují trasu od bodu A do bodu B podle vašich kritérií. Mezi pěšími turisty a cyklisty je oblíbený Komoot (Německo) s detailními profily převýšení a výběrem trasy podle typu kola či obtížnosti; základní verze je zdarma, podrobné offline regiony jsou placené. Vedle něj existuje oficiální plánovač Klubu českých turistů, který pracuje přímo nad sítí značených tras, a komunitní platformy AllTrails nebo Wikiloc, kde si uživatelé z celého světa sdílejí GPS záznamy svých výletů.

Sportovní a sociální aplikace. Trochu jinou roli hraje Strava, primárně sportovní aplikace s prvky sociální sítě. Zaznamenává běh, jízdu na kole nebo lyžování, umožňuje porovnávat se s ostatními na stejných úsecích (tzv. segmentech) a v takzvané heatmapě ukazuje, kudy lidé v okolí skutečně chodí a jezdí. To se hodí při hledání méně oficiálních pěšin nebo zajímavých cyklotras. Komoot a Strava jsou tedy specializované spíše pro výkonnostní použití a komunitu, Mapy.com pro lokální výlety – výběr závisí na tom, k čemu aplikaci potřebujete.

Doporučovací systémy a jejich limity. Většina těchto nástrojů navrhuje trasy podle popularity, hodnocení a uživatelských preferencí. Princip funguje, ale má dvě úskalí. Tím prvním je koncentrace návštěvníků: doporučované trasy se postupem času zaplňují, zatímco ty méně známé zůstávají prázdné. Algoritmus „kde chodí ostatní” se tak sám sebou utvrzuje. Druhým úskalím jsou špatná nebo zastaralá data – uzavřená trasa, soukromý pozemek, sezónní nesjízdnost. Než vyrazíte na náročnější výlet, vyplatí se zkontrolovat trasu ještě na webu správy chráněné krajinné oblasti nebo obce, pokud je to možné.

Soukromí a sdílená data. Stojí za zmínku, že komunitní data jsou pro provozovatele cenným zdrojem, ale mohou prozradit více, než by bylo vhodné. Dobrou ilustraci poskytují dva doložené případy se Stravou. V lednu 2018 anonymní heatmapa nečekaně odhalila kontury utajovaných vojenských základen v Iráku, Afghánistánu, Sýrii i jinde, protože americkým vojákům, kteří si při běhu okolo perimetru nevypnuli veřejné sdílení, „svítila” trasa i přes anonymizaci dat. V roce 2023 pak výzkumníci ze Severokarolínské státní univerzity ukázali, že v řidčeji obydlených místech lze z heatmapy zpětně identifikovat domácí adresu konkrétního uživatele. Strava od té doby zlepšila informování o ochraně soukromí, princip ale platí obecně: než cokoli sdílíte veřejně, vyplatí se na to v nastavení podívat.

Plánování výletu online přináší ohromné možnosti i pár rozumných návyků. Stáhnout si mapu offline ještě doma, mít papírovou zálohu na delší túře a vědět, co o sobě aplikace sdílí veřejně, patří k základní výbavě stejně jako boty a pláštěnka. Spolehlivá příprava je ovšem k ničemu, pokud chybí infrastruktura, po které se má jet. Cyklostezky a sdílená mobilita patří dnes k nejviditelnějším rysům „chytrého” volného času.

Zdroje:

Cyklostezky a sdílená kola: data, kapacita, regionální infrastruktura

Cyklistika dnes není jen volnočasová záležitost, ale součást každodenní dopravy ve městech i lákavá forma cestování po regionu. K tomu, co dělá českou cykloturistiku „chytrou”, patří tři propletené vrstvy: samotná síť tras a stezek v terénu, digitální nástroje pro jejich plánování a sdílené mobilitní platformy pro kratší cesty po městě. Česká cykloturistika přitom za posledních patnáct let prošla výraznou proměnou – z nepřehledné mozaiky se stala dálková páteřní soustava napojená na evropskou síť.

Síť v Česku a v Evropě. Stojí za to rozlišovat dva pojmy, které se i v médiích často pletou. Cyklostezka je samostatná komunikace vyhrazená výhradně pro kola (často oddělená od silnice), zatímco cyklotrasa je doporučená trasa po stávajících komunikacích. V Česku máme přibližně 3 500 km cyklostezek a přes 44 000 km cyklotras – síť patří mezi nejhustší v Evropě. Páteří dálkové cykloturistiky jsou čtyři evropské trasy EuroVelo, které Českem procházejí: EuroVelo 4 (Trasa střední Evropou) vede 918 kilometrů z Chebu přes Karlovy Vary, Prahu, Brno a Ostravu do Bohumína a tam navazuje na polskou síť. EuroVelo 7 (Sluneční trasa) jde po Labi, EuroVelo 9 spojuje Balt s Jadranem, EuroVelo 13 (Stezka železné opony) vede po někdejší hranici mezi východní a západní Evropou. Z 2 200 km tras EuroVelo na českém území je už 1 770 km poznačeno jednotným evropským logem. Přehled dálkových cyklotras s certifikací „Cyklisté vítáni” (značka kvality pro služby podél trasy) najdete na portálu stezky.cz, který provozuje Nadace Partnerství; síť dálkových cyklotras v Česku přesahuje 5 300 kilometrů.

Digitální vrstva nad cyklostezkami. Pro plánování cyklovýletů platí stejný princip jako u pěších tras – papírová mapa, online plánovač, mobilní aplikace v terénu. Mapy.com i Komoot pro cyklistiku navíc nabízejí podrobný profil převýšení a rozlišení povrchu (asfalt, štěrk, polní cesta), což u jízdy na silničním kole nebo s rodinou zásadně mění výběr trasy. Pro některé dálkové trasy existují i specializované mobilní aplikace – například EuroVelo 13 má vlastního průvodce s historickým výkladem podél trasy.

Sdílená kola, tzv. bike-sharing. Hlavními hráči na českém trhu jsou dvě firmy. Rekola vznikla v Praze v roce 2013 s nápadem repasovat darovaná stará kola (odtud i název), do Brna vstoupila o rok později a dnes provozuje řádově dva tisíce růžových kol. Nextbike je německá firma působící celosvětově ve více než 200 městech, v Česku obsluhuje přes 25 měst se zhruba 7 000 modrošedými koly; v sezóně 2025 zaznamenala v České republice téměř 4 miliony výpůjček. Princip je v obou případech stejný: registrace v aplikaci, krátké jízdy z místa na místo, často podpora od měst v podobě prvních 15 až 30 minut zdarma pro držitele městské karty. Ostrava bike-sharing zavedla v roce 2018 a dnes pokrývá celé město. Brno od 1. března 2026 přidalo novou podporu: dvě jízdy denně do 30 minut zdarma pro každého registrovaného uživatele Rekola nebo Nextbike. V Praze obě služby spolupracují s Lítačkou.

Elektrokoloběžky a jejich úskalí. Vedle kol fungují v Praze a dalších větších městech sdílené elektrokoloběžky firem Lime a Bolt, kterých jsou stovky kusů. Mají své výhody – jsou rychlé a hodí se na krátké přesuny po městě – i své problémy. Nejviditelnějším je parkování přes chodník a celkový zásah do veřejného prostoru. Některá města proto začala zavádět vyhrazená parkovací místa nebo digitální zóny, ve kterých nelze koloběžku odložit. Otázka, jak mikromobilitu citlivě začlenit do veřejného prostoru, je dnes víc politická než technická.

Cyklistická infrastruktura v Česku je tedy dnes hustá a digitálně dobře pokrytá: od fyzické sítě tras přes plánovače po sdílená kola a koloběžky. Jednotlivé vrstvy fungují propojeně a usnadňují každodenní dopravu i prázdninové cestování. Vše ale stojí na technice, datech a baterii v mobilu. Co se stane, když některý článek selže?

Sdílená kola si uživatel půjčuje přes aplikaci. Rozšířená realita pak umí na displeji telefonu ukázat trojrozměrnou rekonstrukci zaniklé stavby přímo v místě, kde kdysi stála.

Zdroje:

Když chytrá pomoc selže – ztracený signál, špatná data, závislost na technologii

V dosavadních částech jsme se dívali na to, co všechno chytré technologie ve volném čase umějí. V této části obracíme pohled: co se stane, když selžou. Aplikace jsou skvělý pomocník, ale ne rovnocenná náhrada mapy, výbavy a zdravého rozumu.

Co může selhat. Tři situace bývají na vině nejčastěji. Vybitá baterie – například chlad zkracuje její výdrž razantně, zvlášť v zimě klidně klesne ze stovky ráno na dvacet procent k poledni. Ztracený signál – GPS se v horách odráží od skalních masivů, lesní porost a hluboká údolí dělají totéž s mobilním signálem; aplikace pak může zobrazovat polohu jen přibližně nebo vůbec. Špatná nebo zastaralá data – uzavřená trasa po vichřici, smazaná pěšina, sezónní nesjízdnost, kterou aplikace ještě nezohlednila. Vedle toho samozřejmě pád telefonu na kámen, namočení nebo prostá technická porucha.

Když nás aplikace svede. Komunitní platformy typu OpenStreetMap nebo AllTrails občas zaznamenávají pěšiny, které v realitě dávno neexistují, vedou přes soukromý pozemek nebo jsou v zimě prostě nesjízdné. Algoritmus zároveň nepředpokládá zdravý rozum – nevidí, že na sobě nemáte bundu nebo že za hodinu zapadne slunce. Dobře to ilustruje doložený případ z Beskyd, o kterém psal zpravodajský web Deník.cz. Dvojice se v lednu vydala na Lysou horu v teplákách a teniskách. Kus před vrcholem si trasu rozmyslela, ale na zpáteční cestě zabloudila a čtyři hodiny bojovala se sněhem. Telefon sice měli, ale neměli nainstalovanou Záchranku ani neuměli zjistit svou polohu z map v mobilu. Pátrání i transport pak Horské službě komplikoval nepřístupný terén.

Paradox „mám mobil, neztratím se”. Tento mýtus je mezi turisty a horolezci dobře známý a horské služby na něj dlouhodobě upozorňují. Telefon sám o sobě nezabrání úrazu ani špatnému plánu – jen pomáhá přivolat pomoc, když se něco stane. Slovenská Horská záchranná služba, která statistiky o svých zásazích zveřejňuje pravidelně, eviduje přes 2 500 zásahů ročně. Jako nejčastější příčiny uvádí přecenění vlastních schopností, pozdní nástup na túru a nevhodnou výbavu (typicky nevhodnou obuv). Chytré aplikace v této statistice obvykle nepomohou, protože kořen problému leží jinde než v technice. Aplikace klasickou turistickou výbavu doplňují, ale nemohou ji plnohodnotně nahradit.

Co s tím tedy dělat. Praktická příprava se vejde do několika návyků. Nabitý telefon doplnit powerbankou v izolované kapse blíž tělu, kde vydrží déle. Stáhnout si offline mapu ještě doma (třeba Mapy.com to umí zdarma). Na delší túru přibalit papírovou zálohu – atlas KČT vydrží pád i déšť. Nainstalovat a vyzkoušet aplikaci Záchranka dopředu; funguje i bez datového připojení, potřebuje jen mobilní signál pro nouzové volání. Před dlouhým či náročným výletem zanechat blízkým plán – kam jdu a kdy se vrátím. A nakonec je dobré vědět, že v některých horských oblastech jsou rozmístěny takzvané body záchrany (dříve zvané traumabody) – fyzické tabulky s kódem, podle kterého dispečer dokáže určit polohu, i když digitální lokalizace selže. Pokud jde do tuhého, nemá smysl s voláním Horské služby otálet; rychlá reakce může zachránit životy.

Chytré aplikace dnes obrovsky pomáhají, ale nedokáží nahradit připravenost. Klíčem je rozumět, kdy se na technologii spolehnout a kdy raději ne. Doposud jsme se ovšem točili hlavně kolem venkovních aktivit. Chytré technologie ale významně vstupují i do kulturního a městského volného času.

Volný čas v kultuře i venku – audioprůvodci, virtuální zážitky, geocaching, AR

Chytré technologie významně proměňují kulturní volný čas – návštěvu muzeí, hradů a galerií – a v posledních letech propojují digitální vrstvy s fyzickým terénem novým způsobem. V této poslední části se podíváme na pár příkladů vychytávek, kterými lze obohatit běžné volnočasové aktivity: audioprůvodce v telefonu, mobilní aplikace celých kulturních institucí, rozšířenou a virtuální realitu a geocaching jako příklad hry, která bez GPS nemůže existovat.

Audioprůvodci místo papírové brožury. Tradiční muzejní brožura a zapůjčené sluchátko se postupně přesouvají do telefonu návštěvníka. Český startup SmartGuide dnes provozuje platformu digitálních průvodců ve 30 jazycích; jeho průvodce má například Národní technické muzeum v expozici Hardtmuth: od uhlu k tužkařskému impériu, která má 15 zastávek s českým i anglickým komentářem. Druhá česká platforma TourStories spolupracuje s hradem a zámkem Český Krumlov, státním hradem Veveří a desítkami dalších institucí; nabízí kromě audia i herní kvízy pro děti a venkovní trasy kolem objektů. Výhody oproti zavedeným systémům jsou praktické: snadná aktualizace obsahu, jazykové verze pohromadě, vlastní tempo návštěvy a nižší provozní náklady pro samotné instituce.

Aplikace celé instituce – příklad Národního muzea. Velká muzea dnes místo zvláštních aplikací pro každou výstavu nabízejí jednu společnou aplikaci pro celý objekt. Aplikace Národní muzeum v kapse, spuštěná v roce 2022, sdružuje na jednom místě nákup vstupenek, orientaci v budovách, audio komentáře k expozicím i rozšířenou realitu pro klíčové exponáty (návštěvník namíří telefon a vidí například největší chloubu sbírek v digitálně rozšířené podobě). Princip „jedna aplikace pro celou instituci” pak šetří uživatelům čas i paměť v telefonu.

Rozšířená a virtuální realita. Rozšířená realita (AR) přidává digitální vrstvu nad obraz z fotoaparátu telefonu. Návštěvník tak může vidět trojrozměrnou rekonstrukci hradu v jeho někdejší podobě, dobové postavy nebo historickou výrobu přímo na místě, kde dnes stojí třeba jen torzo. Jeden příklad jsme zmínili v první podotázce – Geopark Ralsko s rekonstrukcí vysoké pece a milířů. Vedle AR se rozvíjejí i 360° virtuální prohlídky, které najdete například na portálech Národního památkového ústavu; mnoho z nich vzniklo během pandemie a zůstávají dostupné i dnes. Jsou užitečné pro lidi se ztíženou mobilitou nebo pro plánování výletu. AR ani VR přitom skutečnou návštěvu nenahrazují – doplňují ji o vrstvu, kterou samotný fyzický prostor nabídnout neumí.

Geocaching – hra, která neexistuje bez GPS. Geocaching vznikl v roce 2000 jako jednoduchá hra: na webových stránkách geocaching.com jsou zveřejněny souřadnice skrýše, takzvané keše, a hráč ji v terénu vyhledá podle GPS v telefonu. Česká republika patří mezi deset zemí s nejvyšším počtem keší na světě – aktivních je u nás přibližně 62 500 a za celou dobu existence vzniklo přes 113 000 keší. Nejpoužívanější bezplatnou aplikací je c:geo pro Android. Geocaching propojuje pohyb venku, dobrodružství a digitální technologii – výlet díky tomu získá konkrétní cíl a cestou se člověk dostane na zajímavá místa, kam by sám pravděpodobně nezamířil. Hra inspirovala i další lokalizační koncepty: globální fenomén Pokémon GO (2016), Harry Potter: Wizards Unite (2019) i v Česku oblíbené kamínky pro nejmenší děti.

Téma chytrých technologií ve volném čase tedy nabízí různé výhody i úskalí. Začali jsme u jedné turistické trasy doplněné o digitální vrstvy, prošli plánováním výletu z domova, cyklistickou sítí a sdílenou mobilitou, narazili na hranice, kde technologie selhává, a uzavíráme kulturním zážitkem a hrou. Společná myšlenka je v zásadě prostá: chytré technologie ve volném čase skutečný zážitek nenahrazují, ale doplňují. Přidávají kontext, bezpečí a možnosti, které dříve nebyly k dispozici. Volba, které z těchto vrstev využít a které nechat stranou, ovšem zůstává v rukou každého z nás.